Minulý týden vyšel v Reflexu můj příspěvek věnovaný některým tématům, která považuji za důležitá. Najdete jej níže. 
 
Česká média plní zprávy o nebezpečí migrace, přestože naše země tíhu tohoto problému ještě vůbec nepocítila. O reálných politických tématech se kvůli tomu nemluví. 
 
Nechci nijak bagatelizovat nebezpečí plynoucí z událostí na severu Afriky a Blízkém východě, nicméně naší jedinou vnější hranicí mimo schengenský prostor jsou letiště. Pomáhejme nejzatíženějším státům Evropské unie a pomůžeme také sobě. A místo katastrofických zpráv o migrační vlně, která se už už převalí přes Českou republiku, se věnujme skutečným problémům. Část veřejně činných osob totiž vsadila na čistokrevný populismus a obchod se strachem. Rád bych definoval několik témat, o nichž se nemluví 
 
TRANZITNÍ DOPRAVA 
 
V první řadě je to doprava. Češi se v uplynulém čtvrtstoletí vybavili automobily, ale nevybavili se silnicemi. Tempo budování dopravní infrastruktury je tragické. Spojení České republiky s Rakouskem, Německem i Polskem se v uplynulých letech takřka vůbec nezkvalitnilo. 
 
Zkuste dojet těch pár kilometrů z Brna do Vídně a uvidíte, jak může v našem pojetí vypadat doprava v 21. století. Páteřní dálnice D1 se postupně rozpadá a její alternativa, spojení Čech s Moravou přes Hradec Králové, je v nedohlednu. Ještě hůře jsme na tom s obchvaty měst. Naše sídla zatěžuje tranzitní doprava, jež by už dávno měla jezdit po nově vybudovaných silnicích mimo obytnou zástavbu. Ale tyto silnice nemáme. Kamióny projíždějící naši zemi, umístěnou ve středu Evropy, se prodírají kolem domů, jen těsně míjejí základní školy a komplikují dopravu na výpadovkách z měst. K čemu nám jsou billboardy s hesly "Dálnice, dálnice, dálnice", když ministr dopravy za příslušnou stranu žádné dálnice nestaví? 
 
NEJSOU PENÍZE 
 
Druhým zásadním problémem, který bych rád zmínil, je finanční situace samospráv. Je populární mluvit o nutnosti řešit problémy v místě jejich vzniku. Nejmenší správní jednotkou v zemi jsou obce, po nich následují kraje. Jejich příjmy plynoucí z takzvaného rozpočtového učení daní ovšem neodpovídají roli, již hrají. 
 
Starostové a hejtmani si na většinu investic, byť by to měl být jen podíl financování projektů podporovaných z Evropské unie, musejí půjčovat. Chybějí peníze na sociální politiku, rozvoj bydlení a obecně služby pro občany. Řada samospráv si pomáhá prodejem nepotřebného majetku, což však nemůže trvat věčně. Ukazuje se to už dnes, kdy se obrátila populační křivka. Zatímco před pár lety obce prodávaly nepotřebné školy a školky, protože potřebovaly peníze do jiných rozpočtových kapitol, nynější nárůst počtu dětí jejich nástupce staví do situace, kdy je třeba budovat nové kapacity pro děti. Kdyby měli starostové a hejtmani více peněz, nemusely by být jejich rozpočty stále "na hraně". 
 
STÁRNUTÍ POPULACE 
 
Třetí téma je relativně nové a souvisí se stárnutím české populace. Naše vynikající zdravotnictví výrazně přispělo k prodloužení průměrného věku dožití českých občanů. Pro ty je třeba budovat nová zařízení. Jako hejtman Olomouckého kraje jsem podporoval rozvoj domovů pro seniory a hlasoval pro investice v řádech stovek miliónů korun. 
 
Dříve či později však přijdou nejkrušnější chvíle v okamžicích, kdy je jasné, že člověk odchází a chce strávit poslední dny či týdny na tomto světě důstojně, bez zbytečné bolesti a pokud možno v kontaktu se svými blízkými. 
 

Jako senátor se setkávám s případy rodin, jež potřebovaly pro některého ze svých členů paliativní péči, tedy péči v období, kdy byla lékařská diagnóza neúprosná a jejich blízkým nezbývalo mnoho života. Tuto péči u nás vykonávají hospice, nicméně jejich kapacita je zcela nedostatečná. Je nutné, abychom se my všichni zamysleli nad tímto tématem a hledali cesty, jak našim blízkým v nejtěžších chvílích pomoci.

Reflex